Richard Horký

Je mi 47 let, žiji se svou ženou Erikou, dcerou Emou, synem Matyášem a momentálně dvěma psy v domě nedaleko centra Berouna. Živím se jako programátor – vytvářím zejména software pro zdravotnictví. Ze světa monitory ozářených podivínů se občas vydávám na výlety do světa hudby, která bývala mým hlavním životem (vystudoval jsem zpěv na Konzervatoří Jaroslava Ježka u prof. Klezly). Můj vztah k našemu městu se měnil – od vnímání shluku komínů a skladišť pod kouskem D5 při opouštění Prahy směrem na Plzeň, až k přijetí Berouna, okolních vísek, skal a lesů jako milovaného domova. Je to místo ke šťastnému životu takřka předurčené. Město, kterému nechybí dispozice pro seberealizaci různých osobností – sportovců, umělců, rodin s dětmi. Potenciál Berouna není stále plně využit. Nejde ani tak o infrastrukturu města, ale o neobjevené nápady a nevyřčená přání jeho obyvatel. Mnozí z nás vnímáme město bipolárně – radnice, instituce, úřad, nepřátelské území na jedné straně a kluby, sály, ulice, hospody, dvorky, prostě život na straně druhé. Chci se pokusit tyto dva světy propojit, aby každý mohl říci JE TO MOJE MĚSTO. Je třeba otevřít rovnocenný dialog mezi městem a občany pomocí současných technologií.

Share: